Ostrov Hvar
Hlavní stránka « Popisy - východní část « Plame
Plame

Plame se nazývá oblast Hvaru rozkládající se v jeho východní polovině, od Jelsy směrem na východ. Je možné se s ní seznámit buď při výletech z obce Sućuraj, nebo při cestě od sućurajského trajektu do hlavních letovisek v západní polovině ostrova. I když i sem do východní části ostrova jezdívají turisté na skromnější pobyty, nemůže zatím v cestovním ruchu tato oblast výrazněji konkurovat velmi dobře vybaveným západohvarským letoviskům.

 

Zdejší severní pobřeží je skalnaté, skály většinou spadají příkře do moře, místy však jsou malé oblázkové pláže, často obtížněji přístupné. Moře je tu bohaté rybami, na rybolov sem jezdí i rybáři z podbiokovských osad. Jižní pobřeží je poněkud příhodnější.

Plame je kraj jen minimálně osídlený, v němž obyvatelstva i nadále ubývá. Řídce osídlen však býval vždy. V 17. století se stal útočištěm obyvatel z pobřeží, kteří sem utíkali před Turky za tzv. války o Krétu (polovina 17. století) mezi Tureckem a Benátskou republikou.

 

Přistěhovalci se tu živili hlavně pastevectvím, ale postupně se stále více uplatňovalo zemědělství, především pěstování vinné révy a ovoce. Největší pohromou byla pak fyloxéra, drobná mšice žijící na révě, která koncem 20. století zničila zdejší (a nejen zdejší) vinohrady. Tehdy se vystěhovala značná část obyvatelstva. Vystěhovalectví pak pokračovalo až do nejnovější doby pro nedostatek zdejších pracovních podmínek a zaměstnanosti vůbec.

Pro turistu je to však kraj pozoruhodný, s nedotčenou, dost divokou přírodou, se spoustou zeleně, s pěknými romantickými intimními oblázkovými plážemi, s průzračným mořem, s mnoha jeskyněmi v pobřežních skalách. Najdou se tu i pozůstatky staré rurální architektury.

 

K některým plážím je trochu méně pohodlný přístup. Někde sice vedou od hlavní silnice až k moři makadamové silničky sjízdné až k zátokám, jinde však směřují k moři jen pěšiny, mnohdy spíše "kozí stezky", po nichž je přístup k vodě dost krkolomný.

Jsou dokonce i zátoky, a není jich málo, které z pevniny vůbec nejsou přístupné. Ale ani ty nebývají osiřelé - navštěvují se čluny nebo jachtami.

Z těch zátok, které spojuje s hlavní silnicí dobře sjízdná, ale úzká asfaltová silnice, uveďme směrem od východu například zátoku Mlaska na severním pobřeží 4 km od Sućuraje, k níž vede silnička z osady Brigove na hlavní silnici. U zátoky je dost navštěvovaný kemp, jediný v této části ostrova. Z osady Marina Glavica vede k jihu silnička do osady Zaglav nad zátokou Kozja, z vesnice Bogomolje je spojení po úzké silnici do zátok Bristova, Vele Gačice a Stara na severním pobřeží.

 

Z obce Gdinj byla před nedávnem postavena pěkná asfaltka do jižních zátok Torac a Tvrdni dolac. Z této silničky pak odbočují podél pobřeží oběma směry makadamové cesty, kterými se lze dostat do dalších zátok (Soca, Lučica a Skozanje směrem na západ nebo Rapak a Veprinova směrem na východ). Těsně za obcí Gdinj odbočuje směrem na sever dobrá silnice do zátoky Pokrivenik, kde končí a následuje pouze makadamová cesta, která se k východu vine několik kilometrů podél pobřeží ( mj. do zátoky Pobij). Z obce Zastražišće směřuje silnička k zátokám směrem na severozápad do zátokou Vela Stiniva se stejnojmennou osadou. Krásný výhled je ze skal nad ní. Do zátoky Mala Stiniva severozápadním směrem vede silnička z obce Poljica. Tím výčet dobře přístupných zátok končí. Motoristé s terénními auty mají podstatně více možností.

 

V některých zátokách je možno vidět zachovalejší nebo již méně zachovalé pozůstatky starých staveb. Např. v zátoce Smrska (též Smarska) na jižním pobřeží je opevněný patricijský dům ze 17. století a v blízké zátoce Kozja přibližně stejně stará opevněná věž šlechtice Bartuloviće.

Z jeskyní, které si návštěvník může volně prohlédnout, patří k nejatraktivnějším jeskyně u osady Zaglav (obec Selca) na jižním pobřeží, velmi dobře dostupná po cestě, vhodné i pro auta. Nachází se přímo u moře; o něco dále od moře je jeskyně Kraljeva špilja poblíž osady Dugi Dolac (obec Gdinj). Obě jsou při jižním pobřeží. Jeskyně Puhova špilja je dostupná pěšinou z osady Dugi Dolac (obec Gdinj) směrem k zátoce Skozanje, rovněž jižním směrem. Z osady Mala Banda (obec Zastražišće) vede k jeskyni u moře v zátoce Dubac na severním pobřeží krátká pěšina. Z osady Jerkov dvor (obec Zastražišće) se při pěšině směrem na jih nalézá blízko zátoky Tavna špilja stejnojmenná jeskyně. Nejatraktivnější jeskyně na ostrově Hvar, Grapćeva špilja, je přístupná pouze s průvodcem (podrobněji viz popis osady Humac a článek: Návštěva osady Humac a jeskyně Grapčeva špilja).

Popisy zajímavějších obcí a osad v oblasti Plame

Všechny leží při hlavní hvarské komunikaci ze Sućuraje do Hvaru. Mají jen velmi málo pamětihodností, všechny mají téměř stejný starý původní stavební ráz. Jsou východiskem k místním přírodním památkám (jeskyně) a k zátokám na severním i jižním pobřeží ostrova. Jsou dostupné auty, bicykly, lze při jejich návštěvě využít i zastávkových autobusů ze Sućuraje do Hvaru.

 

První malou zastávkou při cestě z východu na západ může být osada Jerkovići v obci Selca, 10 km západně od Sućuraje. Osadu tvoří několik starých kamenných domů. V jednom z nich, hned u silnice, je zajímavá stylová restaurace "Konoba Bolat".

První z větších sídel směrem na západ je obec Bogomolje, složená z několika osad. Leží asi 16 km západně od Sućuraje. Je pozoruhodná po etnografické stránce. Za pozornost stojí například dům M. Barbariće se starou kuchyní. Pro zájemce o etnografii bude zajímavá i skutečnost, že obyvatelé obce a jejího širokého okolí mluví zde neobvyklým dialektem, tzv. štokavštinou, který svědčí o jejich původu z pevniny. Jejich předkové totiž přišli na ostrov při útěku před Turky z pevniny z míst, kde je domovem stokavština. Bylo to v 17. století za benátsko-turecké války o Krétu. Také mentalita obyvatel Bogomolje je typická pro pevninu. Z osad této obce vedou cesty i pěšiny do příjemných zátok na severu a jihu ostrova.

Obec Gdinj je druhá na cestě na západ, leží přibližně na poloviční cestě mezi letovisky Hvar a Sućuraj. Její osady jsou od sebe dost vzdáleny (i přes 2 km). Je to rovněž stará vesnice s typickými kamennými domy. Dominantou vesnice je vysoký obelisk - památník obětem druhé světové války Za pozornost stojí několik starých stavení tradičního typu, např.komplex domů rodiny Viskovićů v osadě Visoko, renesanční kostel sv. Jiří (Sveti Juraj) ze 16. století a starý hřbitov. V památkově chráněném domě Radovanovićů je sbírka obrazů a knihovna. U zátok Smrska a Kozja se navštěvují nevelké jeskyně. V okolí obce bylo objeveno několik ilyrských hrobů. Z křižovatky u kostela vede silnice na zátok na jižním pobřeží (Veprinova, Rapak, Tvrdni dolac, Torac, Soca, Lučica a Skozanje.

 

Další obec je Zastražišće, rovněž tvořená několika osadami. Již jméno vesnice vypovídá o jejím zaměření: hlídat a sledovat, zda se k ostrovu z této strany nepřibližuje nepřítel. Strážní funkci měla tato lokalita zřejmě již za starých Ilyrů - byl nalezen zbytek opevnění na kopci Vela Glava (306 m n. m.). Ze dvou protitureckých pozorovatelen a obranných věží se zachovala jedna, a ta byla obnovena. Od kostela sv. Mikuláše (Sveti Nikola) na kopci nad vesnicí je krásný daleký výhled. Malý kostelík sv. Barbory (Sveta Barbara) pochází ze 14. století, v 17. století byl obnoven.

Vesnice Poljica, která leží za Zastražišćem směrem na západ, je poměrně nové sídlo. Jezdívá se odsud po makadamových silničkách do zátok Vela Stiniva a Mala Stiniva. Ve V. Stinivě stojí za vidění šlechtický venkovský dům rodiny Dubokovićů, který je pěkným příkladem zdejšího vesnického baroka.

 

Humac je poslední vesnice na cestě do západohvarských letovisek (7 km od Jelsy), leží trochu stranou silnice. Navštěvuje se pro její zachovalou původní architekturu. Nedaleko se nalézá nejznámější jeskyně ostrova - Grapćeva špilja, pokládaná za kolébku civilizace a kultury na ostrově. Podrobnější informace najdete v článku: Návštěva osady Humac a jeskyně Grapčeva špilja.

nothing.gif, 0 kB
© 2005 - 2015 ihvar.cz,