Zprávy - Z historie vinařství 2

Z historie vinařství na ostrově Hvaru - 2. část

Středověk a novověk do konce 19. století

Vinná réva byla základní plodinou i za vlády Byzantské říše, která se tu stala hegemonem po Římanech; ale i pro Slovany, kteří kolonizovali zdejší pevninu a ostrovy v 7. století a kteří od starousedlíků brzy převzali jejich bohaté znalosti a zkušenosti v pěstování vinné révy a ve výrobě vína.

Pozdní středověk jsou stejně jako první tři staletí novověku spojeny s panstvím Benátské republiky (od roku 1278). Ta přinesla Hvaru další rozkvět spojený především z mořeplavbou, obchodem a rybolovem – zemědělská produkce musela poněkud ustoupit. Přesto však vína, sušené fíky, olivový olej a mandle patřily k významným vývozních komoditám. Nová výstavba měst vesměs v renesančních slohu výrazně změnila jejich vzhled a po vzoru Benátek se změnil i způsob života zámožnějších vrstev obyvatelstva.

Symbolem tohoto vzestupu se na ostrově Hvaru stalo především město Hvar, původně řecký Dimos, který Benátská republika přebudovala v opěrný bod své moci ve střední Dalmácii vybavený mimo jiné Arzenálem pro potřeby benátského námořnictva. Město Hvar bylo i sídlem benátského guvernéra (tedy místodržitele), nejbohatším městem v oblasti a jako v takovém se v něm usazovala i místní šlechta.

Celou Dalmácii sice v té době sice těžce postihoval dlouhodobý konflikt s Tureckem, ale ostrovy přece jen netrpěly tolik jako pevnina, odkud na Hvar přicházelo mnoho uprchlíků (zejména z oblasti řeky Neretvy). Město Hvar, přestože bylo vybaveno rozsáhlým opevněním, však zažilo několik přepadení tureckými piráty s těžkými následky, ale Benátčané svou důležitou základnu poměrně rychle obnovili. Tureckému rabování se nevyhnula ani města Stari Grad, Jelsa a Vrboska.

Postavení Benátské republiky jako "královny Adrie" se začalo otřásat zásadními změnami v mořeplavbě a v zámořském obchodě přesunutím jejich těžiště do západoevropských přístavů po objevení Ameriky a následných zámořských objevech. Koncem 18. století učinil konec Benátské republiky Napoleon. Ten sice na pár let začátkem 19. století ovládal i celé jadranské pobřeží, ale od roku 1815 se tu stala pánem na sto let Rakouská říše. V jejím rámci se Dalmácie včetně ostrova Hvaru opět výrazněji vrátila ke svým tradičním zemědělským komoditám – k vinné révě, olivovému oleji, fíkům, medu a jižnímu ovoci. Zejména producentům vína se dařilo, protože získali přistup na nové trhy v rakouské říši. Vinařství tehdy živilo většinu obyvatelstva ostrova.

V 19. století byli z Ameriky do Evropy zavlečeni škůdci a choroby vinné révy, vůči kterým evropské odrůdy, na rozdíl od amerických, neměly imunitu. V roce 1845 se do Evropy dostala parazitická houba padlí révové řečená moučenka (Oidium tuckeri, Uncinula necator), zavlečená z Ameriky na infikovaných sazenicích vinné révy. Z Anglie se rychle rozšířila do Francie, Itálie a dalších vinařských zemí. Dalmatským vínům se tak na pár let otevřel italský trh, dokud padlí nenapadlo i jadranské vinice. Naštěstí se brzy zjistilo, že na padlí jsou účinné sirnaté postřiky.

V roce 1868 ve Francii udeřil ještě mnohem nebezpečnější nepřítel – mšička révokaz řečená fyloxéra (Daktulosphaira vitifoliae). Choroba vinné révy způsobená tímto parazitickým hmyzem patří mezi nejobávanější. Mšička napadá nejen listy, ale i celý kořenový systém, což vede k úplnému zničení celé rostliny. Postupně se šířila západní Evropou a během dvaceti let dokázala zlikvidovat většinu vinic ve Francii, Itálii, Španělsku a Portugalsku. Vinaři vyzkoušeli snad všechny možnosti, jak s mšičkou révokazem bojovat: od postřiků chemikáliemi a insekticidy až po křížení evropských a amerických odrůd. Trvalo dvě desetiletí, než se zjistilo, že jediným účinný způsob je roubování domácích evropských odrůd na odolné americké podnože.

Třetí pohromou vinic se stala plíseň révová zvaná peronospora (Plasmopara viticola). Tato silně invazivní parazitická houba vinné révy se v Evropě poprvé zaznamenána v roce 1874, a to ve Francii, v provincii Bordeaux. Až o deset let později byl objeven přípravek zvaný bordeauxská jícha (roztok modré skalice a hašeného vápna), který se aplikuje v podobě postřiku.

Nedostatek vína na trhu západoevropských zemí vytvářel ohromné možnosti pro dalmatské, tedy i hvarské vinaře. Na Hvaru se horečně hledaly nové plochy pro výsadbu dalších vinic, případně se likvidovaly plodiny, které neslibovaly takové zisky jako právě víno v té době. Padly této snaze za oběť dokonce i olivové háje a staleté fíkovníky. Vysazovaly se především odolnější červené odrůdy vína - hlavně plavac mali (do té doby převládaly i na jižním pobřeží Hvaru bílé odrůdy, například bogdanuša, mekuja, parč, vugava a další). Expanze dalmatských vín vypadala velmi úspěšně, ale mezitím přišla první rána v podobě rakouské vyhlášky, tzv. Vinné klauzule, která nízkými cly zvýhodnila Itálii v dovozu vína do zemí Rakousko-Uherska. Dalmatská vína tak přišla o tradiční odbytiště ve Vídni, Praze, Budapešti a dalších městech monarchie.

Dalmatinci věřili, že se choroby na Jadran nedostanou, ale peronospora se objevila již v roce 1882. Zákeřnější mšička révokaz se začala šířit po dalmatském pobřeží a ostrovech v roce 1895. Na Hvar dorazila v roce 1909. A od roku 1915 se vyskytovala i na dalmatských vnitrozemských vinicích (i když tam nebyla situace tak katastrofální, protože vinná réva nebyla tak dominantní plodinou). Epidemie révokazu řádila nejhůř v letech 1895 až 1910. Její následky byly na pevnině i dalmatských ostrovech, hlavně Hvaru a Brači zničující. Znamenala ožebračení a ztrátu zdroje obživy pro tisíce zemědělských rodin, které pak musely řešit svůj těžký osud vystěhováním. Jejich hlavním cílem bývala jižní Amerika, kde vystěhovalci mnohdy pokračovaly ve svém původním oboru, tedy vinařství. Zakotvili však často i v dalších zemích, například v Kalifornii, a v jiných oborech.

Na Hvaru jen pomalu docházelo k obnově postižených vinic. O boj proti révokazu se zasloužil vinařský odborník a majitel pozemků Ivan Duboković z Jelsy, který v roce 1905 v Zavale založil matiční vinici a dovezl z Francie první americké podnože odolné proti révokazu. Také nechal postavit vyhřívaný stratifikační skleník, kde se provádělo množení a štěpování vinné révy.

3. část 1. část