Etnografie, tradice, lidové slavnosti

Na Hvaru se v některých odlehlých oblastech ve vnitrozemí dochovala pozoruhodná starobylá původní vesnická lidová architektura, která již, zejména na pevnině, buď úplně zmizela nebo postupně mizí s prováděnou necitlivou obnovou starých domů. Jedním z typických příkladů autochtonního stavitelství je vesnice Humac ve vnitrozemí Hvaru, ve střední části ostrova. Podobné vesnice lze však najít i jinde, např. v západní části ostrova je skvělou ukázkou opuštěná "spící" vesnice Malo Grablje nebo o něco výše položené Velo Grablje (viz Výlety z Hvaru), kterou zřejmě čeká stejný osud, poku nedojde k uvažované revitalizaci.

Kamenné domy byly většinou přízemní, zámožnější občané měli domy jednopatrové, jejichž střechy pokrývaly kamenné desky obratně skládané, částečně se překrývající. Střechy a okapy - většinou rovněž kamenné, se před zimou bílily vápnem, aby střecha nepropouštěla vodu, aby se vápnem vlastně dezinfikovala a zdravá pak stekla okapy k domácímu využití. V přízemních domech byla velká obytná místnost bez jakýchkoli přepážek, v jejímž středu bylo ohniště, bez komínu a skutečných oken. Stáje a další hospodářské prostory byly spolu s cisternou nebo studní na dvoře, ohrazeném vyšší suchou zídkou. Patrové domy měly obytnou místnost v patře, k němuž vedlo kamenné schodiště, v pozdějším dobách u zámožnějších lidí zdobené. Místnost v patře už mívala komín. Dvůr už pokrývalo kamenné dláždění. V přízemí byly stáje a další hospodářská zařízení. Čím bohatší býval majitel takového domu, tím vyšší bývala zeď, která dvůr obklopovala a tím více samostatných hospodářských stavení byla na dvoře postaven a tvořila větší či menší kompaktní celek.

Nejstarším stavebním typem však jsou na Hvaru tzv. trimy (totožné s kažuny či bunjemi na ostatním jadranském přímoří). Jsou to malé nízké kamenné domečky kruhového půdorysu, postavené ve volné krajině z lomového kamene nasucho, stejnou technikou jako dále zmíněné suché zídky. Jejich původ sahá do prehistorických dob, kdy sloužily, v podobě větších staveb, k obytným účelům. Velmi oblíbené byly malé trimy u zdejších starých Ilyrů, kterým sloužily jako úkryty a úschovny nářadí při polních pracích. Ke stejnému účelu se stavěly až do nové doby.

Na celém ostrově jsou součástí krajiny suché zídky. Jsou běžné po celém východním pobřeží Jadranu i na všech ostatních jadranských ostrovech. Zídky stavěné z lomového kamene nasucho bez jakéhokoli pojidla rozhraničovaly pozemky jednotlivých majitelů, chránily v tvrdých povětrnostních podmínkách obhospodařovávaná políčka, vyznačovaly cesty. Tímto způsobem oživovaly i krajinu a byly jejím humanizujícím prvkem.

Odkazem minulosti jsou i četné lidové slavnosti, poutě a procesí, které se slaví v městech a vesnicích na ostrově na svátek patrona daného místa nebo v den některého velkého církevního svátku či u příležitosti nějaké tradiční významné události v životě obce.

Tak např. 17. ledna na svátek sv. Antonína opata ( Sveti Antun opat) se ve vnitrozemské vesnici Vrisnik (viz Výlety do okolí Jelsy) zahajují slavnostně polní práce.

Dne 2. února na svátek P. Marie ( Gospa Kandelora, obdoba našich Hromnic) se jen ve městě Hvar koná výstup na kopec Kruvenica nad Hvarem.

Karnevaly se buď slavnostněji nebo s menší účastí konají ve všech místech ostrova - poslední den karnevalu smí být 47 dní před Velikonocemi. Bývá to obvykle koncem února.

V dubnu, obyčejně 4. nebo 5., zahajují rybáři slavnostně lov sardelí.

Z lidových slavností na Hvaru je nejpůsobivější procesí o velikonočním týdnu, které se nazývá Procesí za křížem ( Procesija Za Križem) a koná se v noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek v okruhu farností šesti vesnic: Jelsa, Pitve, Vrisnik, Svirće, Vrbanj a Vrboska. Koná se již po pět století a tradice jej odvozuje od kajícnických procesí na paměť zázraku, k němuž došlo na Hvaru v r. 1510, kdy Kristus na kříži ve zdejším kostele ronil krvavé slzy. Stalo se to podle legendy 6. února 1510, tedy v den, kdy na Hvaru vypuklo lidové povstání (1510 - 1514), které Benátčané nakonec tvrdě potlačili. Posvátný kříž je nyní chován ve hvarské katedrále v kapli sv. Kříže. 6. únor je i památným dnem ve městě Hvaru.

Procesí ze všech uvedených šesti vesnic vyráží přesně v deset hodin večer směrem k východu slunce po přesně stanovené trase tak, aby se vzájemně nikdy nestřetla (podle lidové tradice by bylo vzájemné setkání předzvěstí nějakého velkého neštěstí). Průvod putuje osm hodin od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu po cestách mezi vinohrady a olivovými háji. Trasa každého procesí je dlouhá 25 km.

V čele každého ze šesti procesí jde tzv. nosič kříže ( križonoša); ten nese kříž vážící 18 kg celou cestu nad hlavou! Je oblečen do bílé tuniky, stejně jako další dva hlavní členové jeho doprovodu, a celý průvod absolvuje neobut, jen v bílých punčochách. Stát se križonošem je dodnes mimořádná pocta a muži pro ni vybraní přijíždějí nést kříž třeba i z hodně vzdálené emigrace, i s celými rodinami.

Při procesí se zpívají pašijové a kajícnické zpěvy - např. píseň "Pláč Matky Boží" ( Stabat Mater Dolorosa) pocházející z 15. století.

Procesí "Za křížem", i když není na chorvatském přímoří jediným pašijovým průvodem (koná se např. též na ostrově Korčula a na řadě dalších míst, ale v podstatně omezenějším rozsahu), je nejpůsobivější, nejvelkolepější a nejautentičtější. Zachovává do všech podrobností všechny s ním spojené historické rituály a těší se u zdejšího obyvatelstva největší vážnosti a úctě. Všechny vesnice včetně kostelů i soukromých stavení na trase průvodů jsou krásně vyzdobeny.

Do míst těchto procesí, především však do Jelsy, kde se nakonec proud poutníků z jednotlivých vesnice spojí v jeden mohutný zástup, se sjíždějí zájemci nejen z celého Chorvatska, ale i ze zahraničí, a to v nemalém počtu. Na shlédnutí této slavnosti pak mnozí návštěvníci Hvaru obvykle naváží svůj velikonoční ozdravný pobyt. I atheisté obdivují náboženský prožitek místního věřícího obyvatelstva a zvláště celkovou povznášející atmosféru celé slavnosti.

"Procesí Za křížem" bylo v roce 2009 zapsáno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví organizace UNESCO.

Další informace o procesí "Za křížem" najdete v článku Velká náboženská slavnost na Hvaru.

Velmi zajímavá je též náboženská tradice Svatého týdne v lokalitě Zastražišće (viz Plame) ve vnitrozemí ve středu ostrova. V pátek ráno vyjde od zátoky Stiniva na severním pobřeží ostrova procesí směřující k pláži před kostelem sv. Antonína, kde se procesní kříž smočí v moři jako symbol pozdravu moři a světu.

Na Velký pátek před Velikonocemi se koná lidová slavnost s procesím na hlavním náměstí ve Hvaru. Účastníky této tradiční náboženské slavnosti staré několik století jsou členové bratrstva sv. Mikuláše a bratrstva sv. Kříže.

Velkým lidovým svátkem ve Hvaru je i svátek sv. Prospera, spolupatrona města, dne 10. května. Je mimo jiné spojen s procesím.

Den 13. června se slaví ve všech obcích ostrova - je to svátek velmi oblíbeného světce, sv. Antonína ( Sveti Ante). Při této "feště" se žehná lodím a na Hvaru je tento svátek oficiálním zahájením letní sezóny - koupání v moři. Obvykle se též začíná sklizeň rozmarýny.

Několik lidových slavností, jimž se tu říká fešta, připadá na Hvaru na začátek července, kdy začíná sklizeň levandule. Slaví se ve vnitrozemských vesnicích Svirće a Pitve a na ostrově Sveti Klement v souostroví Paklené ostrovy ( Pakleni otoci).

I měsíc srpen je bohatý na lidové slavnosti: 2. srpna je svátek sv. Štěpána ( Sveti Stijepan), spolupatrona Hvaru. Vrboska slaví 10. srpna svátek sv. Vavřince ( Sveti Lovre), Stari Grad 16. srpna svátek sv. Rocha ( Sveti Rok). Velká fešta bývá na celém ostrově, ale především v Jelse, v den 15. srpna na největší mariánský svátek v roce - Nanebevzetí P.Marie ( Velika Gospa), slaví se tradičně v celé zemi.

Ve velké oblibě je fešta sv. Kosmy a Damiána ( Sveti Kuzma i Damjan) ve vesnici Velo Grablje 26. září. Každý návštěvník této obce je tento den náležitě pohoštěn.

O slavnosti P. Marie Ochránkyně zdraví ( Gospa od Zdravlja) vycházejí z několika hvarských vesnic procesí, která jsou s velkou slávou přijata v Jelse. Koná se 21. listopadu.

Všechny tyto lidové slavnosti, ať již je jejich původ náboženský nebo občanský, jsou doprovázeny barvitými zábavními, případně i kulturními nebo společenskými akcemi.

Fotografie
Humac
Humac
Malo Grablje
Malo Grablje
Trim
Trim
Starý domek ve vesnici Brusje
Brusje
Políčka oddělená suchými zídkami
Políčka
Suché zídky ve vnitrozemí
Suché zídky
Starý lis na olivy v opuštěné vesnici Malo Grablje
Starý lis
Rybářskou tradici přípomíná Rybářské muzeum ve Vrbosce
Muzeum Vrboska
Vesnice Pitve u Jelsy
Pitve
Kostel sv. Antonína opata ve Vrisniku
Kostel ve Vrisniku
Sv. Nedjelja
Sv. Nedjelja
Kostel sv. Magdaleny ve Svirče
Sv. Magdalena
Turistická centra