Ostrov Šćedro

Šćedro je nevelký ostrov o rozloze 7,5 km2, který je od jižního pobřeží Hvaru oddělen Šćedranským průlivem ( Šćedrovski kanal). Je dlouhý 6,5 km a široký 1,5 km, dosahuje výšky 113 metrů. Od pobřeží je vzdálen necelé tři kilometry. Ostrov leží přímo proti Zavale a pohled na něj přivítá každého návštěvníka, který přijede tunelem Pitve-Zavala do této části jižního pobřeží. Jeho název znamená "štědrý, milostivý".

V posledních letech se stal vděčným cílem jednodenních výletů ze Zavaly, odkud jezdí v sezóně z místního přístaviště taxi-čluny, vždy dopoledne na ostrov a v pozdějších odpoledních hodinách zpět, ale záleží na domluvě s kapitánem. Jízdní řád je vyvěšen na tabuli v přístavišti.

Získal si výborné jméno zejména mezi jachtaři. Břehy ostrova jsou velmi členité a jeho zátoky slouží jako výborné možnosti koupání i jako kotviště pro jachty. Vyhledávány jsou především dvě větší, hlubší a relativně dobře chráněné zátoky na severním pobřeží ostrova - Lovišće (zvaná též Veli Porat) a zátoka Mostir (zvaná též Manastir). Jachtaři vědí,že když vane např. silný vítr jugo, je na celé trase od města Hvar po Sućuraj na východě ostrova Hvaru jediným bezpečným kotvištěm právě členitá zátoka Lovišće na Šćedru. Na jižní straně je poměrně velká zátoka Portoruša (též zvaná Čarnjeni) a Borova lučica. Na západě jsou zátoky Tufera a Perna.

Když v raném středověku přišli na ostrov Hvar, a tím i na Šćedro, Chorvati, nesl ostrov název Torta (Dort). Podle lingvistů se tento název vyvinul z řeckého Tauris, Taurida, jak se ostrov nazýval v antice. A právě u ostrova Tauris se v roce 47 př. n. l. podle antických pramenů odehrála velká námořní bitva, kdy loďstvo G. J. Caesara v čele s velitelem Vatiniem porazilo silnější flotilu Pompeiovu s velitelem Markem Octaviem. Význam vítězství Caesarova loďstva spočíval především v tom, že z Jadranu se stáhla nepřátelská flotila a tak byla upevněna Caesarova moc v provincii Illyricum, kterou spravoval. Několik dalších století se pak na Jadranu neválčilo. Podle nových bádání je místo bitvy - vody u Šćedra - mimo jakoukoli pochybnost. Ale po dlouhá staletí, vlastně až do nejnovější doby, tomu bylo jinak.

Dubrovničtí patriotičtí renesanční historikové tvrdili, ve snaze získat teritoriu své republiky proslulost i v minulosti, že se bitva odehrála u ostrova Šipan, tedy ve vodách Dubrovnické republiky. Jejich úsilí potvrdil i dubrovnický arcibiskup L. Becadelli, známý humanista, přítel Michelangelův. Tvrzení Dubrovnických byla pak po staletí brána za bernou minci. Průlom přinesl nález antické mapy, na níž je mimo jakoukoli pochybnost označen ostrov Šćedro jako Tauris. A dalším, tentokrát hmatatelným důkazem se staly nálezy z vraku válečné lodi u břehů Šćedra, které byly při hydroarcheologickém průzkumu bezpečně identifikovány jako nálezy z jedné z Pompeiových lodí.

Ale vraky z této bitvy nejsou zdaleka jedinými, které spočívají na dně moře u Šćedra. Mezi dosud nalezenými jsou kromě dalších antických vraků (je jich tu ještě sedm) i vraky z dalších období. Všechny však už byly vyloupeny (na Jadranu se hovoří o 300 vyloupených vraků lodí). Přitom lokalita Šćedro je na tom hůře než jiné, protože ostrov je neobydlený, a tudíž pro lupiče velmi příhodný.

Zdá se až neuvěřitelné, že ostrov býval živé místo, že produkoval každoročně podle dnešních měřítek kolem šest vagónů obilí, což bylo na svou dobu velké množství, že tu byla velmi dobrá pastva pro nemalá stáda ovcí, že se tu rodilo výborné víno. Dnes se pozůstatky těchto středověkých zemělských činností hledají mezi makchií a dalším hustým středomořským porostem jen obtížně. Jediným markantnějším pozůstatkem je dnes malý vinohrad v zátoce Lovišće a olivový háj v zátoce Mostir.

V této zátoce stál ve středověku klášter, postavený koncem 15. století na základech antické hospodářské usedlosti ( villa rustica). Po četných nájezdech pirátů mniši klášter opustili ve druhé polovině 18. století. Součástí kláštera byl kostel Panny Marie z 15. století a opevněná zvonice - útočiště při přepadeních. Dnes jsou skromné pozůstatky kláštera ponořené do okolní zeleně malebnou dominantou zátoky Mostir.

V současné době je ostrov trvale neosídlený a uvádí se, že má jen jednoho obyvatele - místního hajného a strážce zdejších lesních porostů, zatímco ještě před 40 lety měl 30 obyvatel. Pouze v sezóně trochu ožije díky cestovnímu ruchu.

Několik majitelů zdejších starých opuštěných domků je opravilo a zřídilo v nich nevelké jednoduché restaurace, zaměřené na ryby a plody moře i na základní občerstvení. Víno tu samozřejmě nikdy nechybí. Restaurace jsou otevřené jen v sezóně. Dvě se nacházejí v nachází v ramenech zátoky Lovišće a jedna v zátoce Mostir.

Dnes má Šćedro velkou přitažlivost pro všechny milovníky moře, koupání, vodních sportů a krásné nedotčené přírody. Není tu žádný hotel, ani kemp - nesmějí se tu stavět žádná ubytovací zařízení.

Kdo chce ostrov navštívit, může se inspirovat v článku: Výlet na ostrov Šćedro).