Hvarské historické divadlo daleko překračuje svým kulturním a historickým významem hranice lokální pamětihodnosti. Divadlo, založené v roce 1612, bylo prvním veřejným divadlem v renesanční Evropě a třetím evropským divadlem vůbec. Dříve než to hvarské byla postavena divadla v osmdesátých letech 16. století v italské Vicenze (Teatro Olimpico v roce 1585) a Sabbionetě (Teatro all´Antica v roce 1588). Jednalo se o soukromá divadla, protože sledování divadelního umění bylo v té době vyhrazeno pouze šlechtě.

Iniciátorem výstavby hvarského divadla byl benátský místodržící - kníže Pietro Semitecolo sídlící ve Hvaru, který jej dal postavit jako nástavbu na budovu Arzenálu (Arsenal), tedy jako jeho první patro. Arzenál je ona mohutná budova s velkým obloukem stojící na rohu hlavního hvarského náměstí u městského přístavu. Sloužil jako místo uschovávání, opravu i úkryt válečné galéry, která patřila městu a byla tak v té době samozřejmě i součástí benátské flotily. Starý původní Arzenál tu stál od 13. století, ale v roce 1571 jej zničili Turci při nájezdu na město, stejně jako hradby a další veřejné budovy. Svůj dnešní vzhled Arzenál získal při přestavbě začátkem 17. století. Je to jedna z nejcennějších staveb tohoto typu v celém Středomoří.

Při přestavbě Arzenálu bylo k němu bylo ze severní strany přistavěno skladiště obilí (Fontik) a na jeho střeše vybudována terasa s balustrádami zvaná Belvedere (z italského bel vedere - krásná vyhlídka) přístupná po vnějším schodišti. Terasa je dodnes krásným místem s vyhlídkou na náměstí (Pjaca), protilehlou renesanční budovu lodžie (dnes Palace Elisabeth Heritage Hotel) a přístav (Mandrač). Z terasy se pak vcházelo do divadla.

Hvarské divadlo oslavilo před nedávnem čtyřsetleté výročí své existence. Byl to ve své době mimořádně významný počin tehdejšího knížete Semitecola, který vybudováním divadla dal znesvářeným stavům zdejší městské komuny rovnou možnost je využívat pro své společenské účely a aktivity. Stalo se prvním veřejným divadlem, který mohla využívat šlechta i měšťanstvo, a místem kulturního a společenského setkávání společnosti z různých vrstev.

Divadelní tradice města Hvaru však nezačala teprve s vybudováním divadla v Arzenálu. Dokud nebyl k dispozici samostatný kamenný divadelní stánek, představení se konala pod širým nebem na náměstí před katedrálou. Hrály se pašijové hry, příběhy ze života světců, představení potulných divadelních družin i scénická díla - dramata i komedie skupiny místních významných renesančních dramatiků patřících k těm nejlepším v národní chorvatské kultuře své doby. Byli to Hanibal Lucić (1485 - 1553), Martin Benetović (1550 - 1607), Marin Gazarović (1574 - 1638) a další. Hvarská komunita literátů udržovala živé styky se spisovateli v dalších dalmatských centrech.

Hvarské divadlo bylo v průběhu své historie několikrát opravováno a obnovováno. nejhorší chvíle zažilo na sklonku 18. století, kdy poslední benátský kníže tehdy rozhodl vystěhovat veškerý divadelní inventář a přeměnit prostory ve vojenskou ubytovnu. V prvních letech 19. století pak místní pokrokoví kulturní nadšenci pod vedením právníka Machieda získali povolení od nové rakouské správy divadlo vrátit opět život hvarskému divadlu. V roce 1802 byla založena Divadelní společnost (Kazališno društvo), která iniciovala finanční sbírku. Obnova dokončená v roce 1803 dala divadlu v převážné míře jeho dnešní klasicistní vzhled. Vznikly dvě řady lóží a nové jeviště. Další obnova v polovině 19. století přinesla rozšíření hlediště, zřízení dalších lóží a zmenšení prostoru jeviště. Dochovaly se dvě nástěnné malby na scéně, z nichž ta starší pochází z roku 1819 – jejím autorem je mistr Petar Galasso, ta mladší (na pohyblivých panelech) z roku 1900 je dílem Nikoly Marchiho. Také strop je zdoben malbami z přelomu 19. a 20. století s centrálním motivem Alegorie hudby jako ženy, která hraje na varhany.

Od samého založení bylo divadlo kulturním a společenským střediskem života města. Za kulturou sem přijížděli i obyvatelé dalších hvarských měst - Jelsy a Starého Gradu, dokonce i ze sousedního Visu. Vlastnit některou z jeho třiatřiceti divadelní lóži - to něco znamenalo, ale na seznamu soukromých vlastníků byly nejen významné šlechtické a měšťanské rodiny, lékaři, odvokáti, notáři, kněží a obchodníci, ale i lidé nižších společenských vrstev.

Nejživějším obdobím prošel tento kulturní stánek v 19. století, zejména v období karnevalů, kdy se na jevišti hvarského divadla předváděly masopustní představení, konaly se tu maškarní bály i slavnostní plesy. Vystupující umělci byli jak ochotníci, tak známí profesionální hudebníci a herci, renomované umělecké soubory a orchestry. V repertoáru bývaly komedie, dramata i opery. V jedné divadelní sezóně se tu odehrálo až přes třicet představení. Divadlo nebylo veliké, ale právě jeho omezený prostor přispíval k blízkému, velmi bezprostřednímu kontaktu mezi herci a diváky.

Jak již bylo řečeno, o divadelní život pečovala Divadelní společnost, která však v roce 1921 ukončila svou činnost a divadlo přešlo pod správu obce Hvar. I ve 20. století vystupovaly ve hvarském divadle různé domácí i zahraniční amatérské i profesionální soubory. V roce 1969 vznikl divadelní spolek Hvarské lidové divadlo (Hvarsko pučko kazalište), který dodnes důstojně reprezentuje místní divadelní tradici. Jako jeden z nejúspěšnějších amatérských souborů v Chorvatsku vystoupil v desítkách chorvatských měst i na známých festivalech, jako jsou Dubrovnické hry nebo Splitské léto. Četná ocenění si přivezl i z amatérských divadelních festivalů v zahraničí. Od roku 1974 se ve Hvaru každoročně koná mezinárodní literárněvědecký festival Dny hvarského divadla (Dani hvarskog kazališta) s programem rozděleným na dramatickou a vědeckou část.

Vzhledem k tomu, že se ve 20. století do divadla a budovy arzenálu téměř neinvestovalo, byla důkladná obnova stále naléhavější. V průběhu doby se ukázaly problémy se statikou budovy, takže se v divadle konala jen malá komorní představení a divadlo bylo navštěvováno spíše jen jako turistická a odborná atrakce. Až koncem devadesátých let minulého století začalo Ministerstvo kultury Chorvatské republiky ve spolupráci s městem Hvar realizovat velký projekt komplexní rekonstrukce, který byl dokončen až letos na jaře. V první etapě byla provedena složitá statická sanace celé stavby, od základů až po krovy. Poté se přikročilo k rekonstrukci interiéru přízemí a prvního patra, tedy prostor divadla. Rukama restaurátorů prošly dřevěné kazetové stropy, podlahy, nástěnné malby a štuky, dřevěné lóže, kované zábradlí, různé kamenné ozdobné prvky a podobně. Divadlo získalo i řadu moderních vymoženosti, jako jsou nové šatny pod jevištěm se sanitárním zařízením, scénické osvětlení, zvukové vybavení, vytápění, klimatizaci a další soudobé novinky. Dvacet let trvající rekonstrukce stála 35 milionů kun.

Na hvarskou divadelní scénu se začátkem května tohoto roku opět vrátil život. Premiéra v obnoveném divadle byla prvořadá kulturní událost nejen pro Hvar, ale i celé Chorvatsko. Současní chorvatští umělci v ní předvedli moderní hudební a scénickou úpravu díla velkého básníka a spisovatele za začátku novověku, Marka Maruliće, a to jeho Judity. Slavnostního otevření se zúčastnila ministryně kultury Nina Obuljen Koržinek, představitelé města a další vzácní hosté.

Hvarské divadlo tak znovu navázalo na svou slavnou historii.

Fotogalerie interiéru obnoveného divadla: Dalmacija Danas

Aktuální informace o dění v divadle: Hvarsko kazalište (FB)

Zdroj informací:

• Ministerstvo kultury Chorvatské republiky (Ministarstvo kulture Republike Hrvatske): www.min-kulture.hr
• Město Hvar ( Grad Hvar) : www.hvar.hr