Město Hvar na stejnojmenném ostrově bylo jedním z pionýrů cestovního ruchu na Jadranu. Letos slaví 150. výročí bohaté turistické tradice. Jeho poloha, výborné klimatické podmínky (průměrná roční délka slunečního svitu dosahuje 2 726 hodin), čisté moře a mimořádně bohaté historické památky byly již ve druhé polovině 19. století hlavními činiteli, ovlivňujícími začátky organizovaného cestovního ruchu ve městě.

Již v roce 1868 byl založen Hygienický (tedy léčebný) spolek, který byl iniciátorem počátků zdejší turistiky. Vytvořil podmínky pro turistický rozvoj včetně jejího dosažení pozice nejsilnějšího hospodářského odvětví města a jednoho z předních středisek cestovního ruchu v zemi.

Dávná minulost ostrova Hvaru je podle starořeckého učence a básníka Apollónia Rhodského, který žil ve 2. století před naším letopočtem, spojena s bájnými plavci, s Argonauty. Ve svém velkém eposu Argonautika vylíčil Apollónios jejich plavbu začátkem druhého tisíciletí před naším letopočtem za zlatým rounem a jejich dobrodružný návrat celým Středomořím domů. Právě na této plavbě měli podle báje navštívit i dnešní Hvar.

Řecké a římské období bylo ve Hvaru ve znamení hospodářských usedlostí ( villa rustica) a luxusních venkovských sídel ( villa urbana). Zejména tato sídla lze pokládat za předobraz moderních zařízení pro rekreaci a cestovní ruch.

Ve středověku zastupovala turistiku procesí a pouti do posvátných míst – Hvar měl v tomto směru štěstí, neboť ležel na trase velkých putování do Svaté země. Později, od začátku novověku, byla pro Hvar typická letní sídla a letohrádky šlechty, které představovaly předchůdce dnešních rekreačních vil. Z té doby také pochází většina dochovaných renesančních a barokních hvarských letních šlechtických sídel.

V 18. a 19. století ubývalo náboženských poutí, ale naopak začalo přibývat cest kulturně poznávacích a národopisných. Hvar stejně jako ostatní Dalmácie nabízel návštěvníkům ze západní a severní Evropy exotiku neznámých jihoevropských zemí a jejich neporušenou přírodu, památky, historii a kulturu. Právě toto období se pokládá za počátek poznávací turistiky na Hvaru.

Založení Hygienického spolku ve Hvaru (chorv. Higijeničko društvo u Hvaru, něm. Helverein von Lesina) která stála u kolébky moderního cestovního ruchu ve městě, inicioval v roce 1868 rakouský lékař Dr. Franz Unger ze Štýrského Hradce (Graz). Tato společnost si ve svém programu, který byl vydán v němčině a francouzštině, stanovila svou vizi a úkoly, které z ní vyplývaly. Vycházely z organizované veřejné péče o zahraniční návštěvníky a rovněž organizované kontroly poskytovaných turistických služeb. Informovala také o léčebných a ozdravných účincích hvarského klimatu. Právě léčebná turistika, zaměřená především na léčbu dýchacích orgánů, má být jedním z hlavních směrů rozvoje, jimiž se cestovní ruch ve Hvaru má ubírat. Protože společnost s podobným zaměřením tehdy v Evropě neexistovala, lze Hvar pokládat i za průkopníka v tomto směru.

Pro turisty bylo třeba zajistit především odpovídající ubytování. Hygienický spolek podporoval vybudování menšího hotelu v domě Samohod-Dubokovićů na hvarském hlavním náměstí, ale obrátil se se i na vídeňský císařský dvůr, na samotnou císařovnu Alžbětu (známou pod jménem Sissi) se žádostí o peněžitou podporu pro výstavbu hotelu, jehož by byla císařovna patronkou. Císařovna žádosti vyhověla a poslala v roce 1869 dar na vybudování hotelu, který pak nesl její jméno Léčebný dům císařovny Alžběty ( Cur-Hotel Kaiserin Elisabeth). Hotel vyrostl v prostorách někdejší rezidence hvarského místodržícího – knížete, která se nazývala Knežev dvor. První část hotelu byla otevřena v roce 1898, kompletně byla však hotel zprovozněn až v roce 1903. Po provedených úpravách slouží cestovnímu ruchu dodnes jako hotel Palace. Hotel Císařovna Alžběta měl 35 lůžek, což stačilo jen po poměrně krátkou dobu. Zejména od začátku 20. století hostů přibývalo, hlavně z Rakouska, Německa, z Čech a Maďarska.

S velkou odezvou se setkala propagace Hvaru nejen jako léčebných lázní, ale i jako příjemné destinace pro svou jedinečnou insolaci (délku slunečního svitu), pro sportovní, kulturní, společenské a zábavní možnosti. Velký zájem vzbudilo v roce 1899 vydání prvního průvodce po Hvaru v německém jazyce, který byl o čtyři rodky později ještě doplněn o fotografie. V roce 1906 bylo postaveno mondénní letovisko na Palmižaně, jenom z přilehlých Paklených ostrovů (Pakleni otoci), tzv. Palmižanský palác ( Palmižanski dvorac). V roce 1914 byl otevřen další hotel přímo ve Hvaru.

První světová válka a období těsně po ní nepřálo turistickému rozvoji a pro Hvar mělo osudové následky – velké finanční problémy Hygienické společnosti vedly nakonec k jejímu zániku. Přesto však došlo později, ve dvacátých letech minulého století, opět ke konsolidaci poměrů a k výstavbě celé řady ubytovacích a pohostinských zařízení. Ubytování nabízelo sedm hotelů (hotely Palace, Park, Overland, Slavija, Kovačić a penziony Dorotka a Palmižanski dvorac). Z nich je dodnes v provozu jen hotel Slavija, samozřejmě po mnoha úpravách, dnes hotel Riva.

Ruku v ruce s hotely se budovala i veřejná infrastruktura, pláže, parky, koupaliště a cesty. V roce 1927 bylo postaveno hvarské koupaliště, které svého času patřilo k nejlepším na Jadranu. Současně bývalo i centrem společenského života. Budova měla dlouhou řadou kabinek a sprchy, na střeše byla vyhlídková terasa s restaurací restaurací. Hlavními zahraničními hosty v době mezi dvěma světovými válkami byli Češi, Rakušané a Němci. V roce 1930 přijelo do Hvaru 3 065 návštěvníků.

Politické změny pro druhé světové válce se promítly i v cestovním ruchu. Socialistické zřízení v tehdejší Jugoslávii provedlo zestátnění veškerých ubytovacích a dalších turistických zařízení. Turistika se v té době omezovala na odborářskou turistiku a na rekreaci pracujících, tedy na návštěvníky pouze ze socialistické Jugoslávie (výjimkou byli v krátkém období v letech 1947 až 1948 turisté z Československa).

Ke změnám těchto poměrů začalo v celé Jugoslávii i ve Hvaru docházet od konce padesátých let, kdy byl založen hotelový podnik "Hotelsko poduzeće Hvar" sdružující všechny hotely ve městě: Palace, Park, Dalmacija, Slavija, Istra (bývalý Kovačić) a Mornar (bývalý Overland). V šedesátých letech vyrostly nové hotely, turistické komplexy a kempy a výrazněji se začala projevovat ve službách i soukromá iniciativa. Hvar se propagoval jako nejslunečnější ostrov na Jadranu a zdůrazňována byla i léčebná turistika i možnost zimních pobytů. Svými kvalitami si Hvar získával dobré jméno u západoevropských turistů i u turistů ze Skandinávie.

Intenzivní rozvoj pokračoval i v sedmdesátých letech. Vyrostly další hotely, kempy, sportovní terény, koupaliště, restaurace, kavárny, bary, zmnohonásobila se nabídka ubytování v soukromí – pokojů a apartmánů. Bylo konečně vyřešeno zásobování pitnou vodou z pevniny, položen nový podmořský elektrický kabel a uskutečnila se řada dalších významných opatření ke zkvalitnění služeb.

Hvarská turistika přitom od konce sedmdesátých let a v průběhu první poloviny osmdesátých let výrazně nabývala masový charakter, se zaměřením na letní sezónnost. Klesal počet turistů, zvláště těch solventnějších, ale i úroveň poskytovaných služeb. Tento pokles negativně ovlivnil v západním světě image Hvaru jako letoviska bohatší klientely. Hvarský hotelový podnik, zatížený dluhy, neměl dost prostředků na zlepšování nabídky a další investice.

Nejkritičtějším obdobím se stala první polovina devadesátých let, tedy období srbské agrese a Vlastenecké války. Období naprostého úpadku během války ukončily hospodářské a politické reformy nového státu – samostatné Chorvatské republiky, především změna struktury vlastnických práv.

Velkou podporu pro chorvatský cestovní ruch znamenalo vytvoření turistických sdružení ( turistička zajednica) v obcích, zabezpečující propagaci cestovního ruchu v nich a iniciující jeho rozvoj. Hvarský hotelový podnik Sunčani Hvar byl změněn na akciovou společnost a očekával příchod silného investora. Tím byla v roce 2005 zahraniční společnost Orco se sídlem v Lucembursku, která se stala většinovým vlastníkem hotelového podniku Sunčani Hvar. Vedení společnosti brzy zahájilo nový investiční cyklus, jehož cílem bylo zvýšení kvality hotelové nabídky. První přišel na řadu hotel Amfora a za ním nasledovala obnova hotelů Adriana (dříve Adriatic) a Riva (dříve Slavija). Všechny jsou nyní zařazeny do luxusní čtyřhvězdičkové kategorie. Dříve jednoduché hotely Dalmacija a Pharos se posunuly mezi elegantní tříhvězdičkové hotely. Letos má být otevřen první pětihvězdičkový hotel ve Hvaru - hotel Palace, který znovu získá lesk z doby císařovy Alžběty.

Dnes je Hvar světovou turistickou destinací a cílem i těch nejnáročnějších návštěvníků z celého světa.

Hlavní letošní událostní u příležitosti oslav 150 let organizovaného cestovního ruchu bude otevření hvarského historického divadla ( Hvarsko kazalište), které bylo kvůli rekonstrukci více než deset let uzavřeno. Nachází se v prvním patře Arzenálu, tedy té monumentální budovy benátské opravny válečných lodí stojící v přístavu a svou delší frontou uzavírá z východní strany hvarské náměstí. Hvarské divadlo pochází z roku 1612 a patří k nejstarším veřejným divadlům v Evropě.