www.ihvar.cz, 4 kB Ostrov Hvar
nothing.gif, 0 kB
Výstup na nejvyšší vrchol ostrova ze Sv. Nedjelje
30.6.2011

Když jsme před několika lety uvažovali o výletu na nejvyšší horu ostrova Hvaru, museli jsme kvůli malé dceři zvolit nejméně náročnou variantu "od západu". Autem jsme dojeli po staré silnici Stari Grad - Hvar (viz článek: Cesta nejkrásnějších výhledů na ostrově Hvaru) na rozcestí pod známou "Vyhlídkou" (Vidikovac), která leží v nadmořské výšce 400 metrů. Pochod po makadamové cestě byl sice pohodlný, ale dost zdlouhavý. Jediné prudší stoupání, které jsme museli cestou absolvovat, bylo až na vlastní vrcholek ve výšce 628 metrů. Našemu výletu jsme věnovali článek: Cesta na nejvyšší vrchol ostrova - horu Sveti Nikola.

 

Pohled na masív hory Sv. Nikoly (Svatý Mikuláš) z jihu, z mysu ve Sv. Nedjelji nás vždy fascinoval. Od pobřeží se tu zvedají prudké svahy pokryté vinicemi, na něž pak navazuje dvousetmetrová kolmá skalní stěna. Přemýšleli jsme, kudy asi vede značená stezka, když skály vypadají tak nepřístupně. Výstup na vrchol ze Sv. Nedjelji se pro nás stal velkou výzvou do budoucna.

Začátkem loňského září se naskytly ideální podmínky. Díky náhlé změně počasí se podstatně ochladilo, ale bylo stále slunečno a hlavně - krásně se vyčistil vzduch, takže viditelnost byla naprosto úžasná.

 

Ještě před příjezdem do osady Sveta Nedjelja je dobré odbočit vpravo do kopce. Kousek výš se dá snadno zaparkovat nebo je možné pokračovat autem ještě dál, protože majitelé vinic částečně vyasfaltovali přístupové cesty, aby se dostali až k nim. Kopec je ale prudký a méně výkonné motory mohou mít problémy. Mezi těmito "novými" cestami se trochu ztrácí značená stezka a občas se musí hledat. Pokud se vám ji nepodaří najít, stačí držet směr stále vzhůru ke skalám a musíte na ni narazit. Tady se nedá zabloudit.

První zastávkou je velká jeskyně u paty skalní stěny, která je viditelná až od moře. Má opravdu úctyhodné rozměry. Podle nalezených úlomků keramiky byla obývána člověkem již před pěti tísici lety. V 15. století se v ní usadili augustiniánští mniši, kteří tu postalili malý klášter-poustevnu a kostelík. Když mniši na konci 18. století odešli, kostelík Panny Marie Sněžné (Gospa od Snijega) dál využívali místní obyvatelé jako svatyni. Vždy v srpnu, na svátek Panny Marie Sněžné se konají ke kostelíku procesí a slouží se tu bohoslužba. Z kláštera se do dnešních dní zachovaly jen zbytky zdí, sloupů, studna a funkční zvonice. Je to však zvláštní místo, které má až tajemnou atmosféru. A pokud k tomu přidáme nádherný výhled dolů na pobřeží a na moře, stojí zato chvíli pobýt.

 

Před kostelíkem stával prastarý vysoký cypřiš (obrázek u popisu Sv. Nedjelja - Výlety), který rostl tak šikmo, že jsme se při předchozí návštěvě jeskyně divili, že vůbec kořeny udrží váhu celého stromu. Kmen byl částečně opřený o opěrnou zeď a deformoval ji. Bohužel se loni na jaře stalo, co jednou muselo přijít - strom se vyvrátil a při pádu způsobil značné škody. Je zničena větší část přední opěrné zdi, schodiště a vstupní branka. Mohutný cypřiš částečně stínil vstup do jeskyně a odkrytý prostor s pozůstatky staveb nyní rychleji zarůstá vegetací.

 

U jeskyně se stezka stáčí k severozápadu a obchází tak kolmou skalní stěnu horského masívu. Přesto je svah velmi strmý, zejména v závěrečné části, kdy se stezka skalnatým terénem šplhá na horský hřeben. Tím však končí náročná část cesty, protože překvapivě následuje zvlněná kamenitá náhorní plošina, po níž je chůze výrazně pohodlnější. První, co znavený turista nahoře zaregistruje, je malinký mariánský kostelík Gospa od Zdravlja obehnaný ze všech čtyř stran vysokou zdí. O jejím účelu tady, v těžko přístupném vnitrozemí, se můžeme jen dohadovat. Byla tu postavena jako ochrana svatyně před větry nebo před pasoucím se dobytkem? Odměnou po namáhavém výstupu je nový výhled k západu, kde jsou malebně v moři rozesety Paklené ostrovy (Pakleni otoci).

 

Ještě před pár lety byla náhorní plošina zcela pustá, silně zdecimovaná rozsáhlými požáry, jež připomínaly ohořelé pahýly stromů. Nyní tu uprostřed pustiny stojí rodinné hospodářství Kolumbić s novým vinohradem a restaurací - konobou, v níž se mohou pocestní občerstvit. Večer ji navštěvují především místní z hvarských vesnic a městeček. Na družná večerní posezení při mase pečeném na rožni a víně jezdí samozřejmě auty.

 

Charakteristická homole vrcholu hory sv. Nikoly je už nadosah, ale přímý směr není možný. Pozemek usedlosti se nyní musí obcházet hodně vlevo, což znamená značnou zacházku. Těm, kdo dostatečně vybavili vlastními zásobami a nechtějí se v restauraci zastavovat, doporučujeme obejít hospodářství zprava po vyšlapané pěšině za poslední řadou suchých zídek. Ta se pak napojuje na makadamovou cestu až v zatáčce pod vrcholem. Pak už zbývá jen kousek prudšího stoupání a vrchol je zdolán. Trvalo nám to dvě hodiny a pár minut.

 

Na vrcholu stojí vysoký kamenný kříž, bez něhož se neobejde žádná slavnostní vrcholová fotografie, kamenný kostelík sv. Mikuláše (Sveti Nikola) z 15. stol. a kousek stranou pozorovatelna hlídky protipožární ochrany, která stále dalekohledem sleduje, zda se v krajině neobjeví tolik obávaný obláček dýmu.

Výhled do všech stran je díky výborné viditelnosti skutečně exkluzivní. Zmocňuje se nás euforie, když pouhým okem rozeznáváme na obzoru dlouhý pás italské pevniny a obrysy ostrůvku Palagruža, nejvzdálenějšího chorvatského ostrova, který leží blíž Itálii než chorvatské pevnině. Zkoušíme dalekohledem najít známý palagružský maják, ale to už je moc velká troufalost. V těsné blízkosti však rozeznáváme několik menších ostrůvků a útesů. Palagruža o rozloze 0,29 km2 leží 45 námořních mil od Hvaru. Úžasný zážitek!

 

Z vrcholu úplně čistě vidíme sousední Brač s nejvyšší horou Vidova gora (780 m), na pobřeží jeho nejkrásnější pláž Zlatý mys (Zlatni Rat) v letovisku Bol, v dáli za Bračem vnitrozemská horská pásma na území Bosny a Hercegoviny, nad pobřežím dlouhý pás pohoří Biokovo s nejvyšší horou Sveti Jure (1762 m), na jihovýchodě hornatý poloostrov Pelješac s nejvyšším vrcholem Sveti Ilija (961 m), dále pak ostrov Korčula a u jejího nejzápadnějšího cípu ostrůvek Proizd. Nad horizontem Korčuly jen nepatrně vystupují vrcholky ostrova Lastovo, který leží dalších 13 námořních mil jižněji. Na otevřeném moři se přímo na jihu rýsuje silueta ostrova Sušac. Na konci jeho charakteristického nízkého výběžku dalekohledem rozeznáváme vysoký maják. Pohledu k jihozápadu dominuje ostrov Vis s jeho menšími i většími sousedy. Z levé strany za ním vykukuje menší ostrov Biševo známý svou Modrou jeskyní a z pravé ostrůvek Svetac. Na severozápadě náš panoramatický pohled uzavírá ostrov Šolta a západní část ostrova Brače. Z výšky působí jako jednolitý dlouhý pás, ale při pozornějším hledání lze najít úžinu Splitská vrata (Splitska vrata), která je navzájem odděluje. Tuto úžinu všechni návštěvníci Hvaru dobře znají jako plavební cestu trajektu na lince Split - Stari Grad. Vzadu na pobřeží se zvedá pohoří Kozjak a další nepříliš vysoká pásma.

 

Krásné jsou i výhledy po ostrově. Holá západní část ostrova, která odtud vypadá zcela pustě a bez známky života, ostře kontrastuje se zalesným severem, kde už je vidět řada menších i větších sídel. Lesy tu pokrývají poměrně rozsáhlé podhůří, poloostrov Kabal a celý prostor severně od Starigradského polje. Městečka Jelsa a Vrboska jsou doslova ponořena do zeleně a malebně se vinou kolem kolem modrých zátok. S pohledem na jižní pobřeží mohou mít problém lidé trpící závratí. Osada Nedjelja leží téměř kolmo dole, opravdu hodně hluboko.

Náš text i obrázky mohou všechnu tu nádheru jen trochu přiblížit. Není však nad vlastní prožitek!

 



nothing.gif, 0 kB
© 2005 - 2015 ihvar.cz,