www.ihvar.cz, 4 kB Ostrov Hvar
nothing.gif, 0 kB
Výlet na ostrov Šćedro
9.4.2009
 

Ostrov Šćedro u jižního pobřeží Hvaru znají především jachtaři, kteří se při svých toulkách po Jadranu rádi zastavují v jeho neobydlených odlehlých zátokách, případně zakotví ve dvou chráněných zátokách na severu ostrova, kde mohou v místních restauracích ochutnat rybí speciality a a zapít je džbánkem dobrého vína, a pak zase plují dál.

Jelikož nemáme k dispozici vlastní plavidlo, musíme použít převoz taxi-člunem ze Zavaly na ostrov a zpět za 40 kun na osobu. Chceme jsme se po ostrově trochu porozhlédnout a poznat jeho opěvované krásy. Máme v plánu navštít zátoku Mostir se zbytky kláštera a pak najít nějaké kouzelné místo ke koupání.

 

Po půlhodinové plavbě člun zakotvil u restaurace "Kod Ive" v zátoce Lovišće (zvaná též Veli Porat). Někteří návštěvníci ostrova zde zůstávají, v bezpečné vzdálenosti občerstvení, stínu tamaryšků a případného osvěžení na malé přilehlé pláži. Jelikož nemáme mnoho informací o možnosti pohybu po ostrově, ptáme se majitele restaurace na cestu. Ten ochotně přinesl velkou leteckou mapu, kterou jsme si k naší škodě nevyfotografovali a později, při bloudění, jsme toho litovali. Ke koupání nám doporučil zátoku Portoruša (též zvaná Čarnjeni) na jižním pobřeží ostrova. Oba cíle naší výpravy se tedy nacházejí východním směrem, nedaleko od sebe.

 

Od restaurace vyrážíme podle rady úzkou pěšinkou, která stoupá nad pobřežím směrem k východu. Ta se po chvíli napojí na širší cestu stoupající na ostrovní hřeben. Pěkný výhled se otevírá do dalšího ramene zátoky Lovišće s restaurací "Gril Porat". Po hřebeni pak pokračujeme po hlavní ostrovní komunikaci - úzké makadamové cestě - přímo k východu. Okolí je zprvu pokryto nízkou vegetací, ale ta se směrem k východu zvyšuje a místy jsou k vidění i statné borovice.

 

Bohužel, žádné značení na ostrově neexistuje, tak nezbývá než se orientovat podle paměti ze zmíněné letecké mapy, nepříliš podrobné mapy 1:75000 (Hvar) a vlastní intuice. Zleva míjíme menší usedlost, jinak se už s žádným obydleným místem ve vnitrozemí ostrova nesetkáváme. Těsně za ní odbočujeme cestou k severu, ale zakrátko zjišťujeme, že se stáčí zpět k zátoce Lovišće. Nepotkáváme ani živáčka, který by poradil. Další odbočka k severu po necelém kilometru už vypadá reálněji, přesto až první pohled do zátoky potvrzuje správný odhad. Zbytky dominikánského kláštera z 15. století s mohutnou opevněnou věží se nedají splést a po příchodu z pustého vnitrozemí opravdu překvapí. Mniši klášter opustili koncem 18. století, kdy je sužovali časté nájezdy pirátů. Od té doby značně zpustl a částečně ho již pohltila okolní zeleň. Z pobořených zbytků dýchá tajemná atmosféra, která je ještě intenzivnější, když prolézáme kolem chatrných obvodových zdí bývalého kostela P. Marie a nahlížíme do zarostlé chrámové lodi. V ospalé zátoce je pár domů, přístaviště a restaurace. Z reakce místních je poznat, že sem málokdo přichází pěšky.

 

Vrátit se musíme stejnou cestou až do místa, kde jsme odbočili do zátoky Mostir. Odtud pokračujeme ještě kousek dál k východu a hledáme cestu k jihu. Odbočka do zátoky Portoruša je označena nic neříkající šipkou. Tentokrát se stezka téměř ztrácí v hustém lese, který obklopuje údolí vedoucí do zátoky. Pak se najednou les rozevře a následuje pohled na modrou hladinu lemovanou bílým pruhem liduprázdné oblázkové pláže.

 

Téměř rajské místo má však své slabiny, prý stejné jako všechny ostatní pláže jižního pobřeží Šćedra, které nikdo je neudržuje a neuklízí. Půlmetrové nánosy suché mořské trávy a odpadků naplavených z moře hyzdí pláž, ale naštěstí je vlastní vstup do moře čistý. Kousek dál v zátoce kotví pár jachet, jinak je tu úplný klid.

Stejnou cestou se vracíme do zátoky Lovišće, kde nás v domluvenou dobu čeká člun připravený na plavbu zpět do Zavaly. Cestou obdivujeme pohledy na jižní srázy ostrova Hvar, které jsou v tu chvíli ozářené odpoledním sluncem.

Byl to opravdu pěkný výlet!

 



nothing.gif, 0 kB
© 2005 - 2015 ihvar.cz,