Velká náboženská slavnost na Hvaru

Tradici starou nejméně 500 let mají ve střední části ostrova Hvar pašijová procesí zvaná " Za križen" či " Za križem" (Za křížem). Je to vlastně šest procesí , která vycházejí na Zelený čtvrtek večer, tedy v předvelikonočním týdnu, ze šesti farností: z Jelsy, Svirče, Vrbanje, Vrbosky, Pitve a Vrisniku (ostatní viz Výlety do okolí Jelsy). Putují celou noc od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu a jejich cesta je dlouhá kolem 25 kilometrů. Jednotlivá procesí se nikdy nepotkají, přestože jejich trasa je téměř shodná. Putují podle starobylého rituálu, po cestách i cestičkách, vinicemi, olivovými háji, zahradami.

Tato procesí jsou výrazem opravdového náboženského přesvědčení zdejších obyvatel, jejich hluboce zakořeněné víry.

Hlavními aktéry každého ze šesti průvodů jsou vždy tři muži v bílých tunikách, mezi nimiž patří nejpřednější místo tzv. nosiči kříže ( križonoša). To je ten, který nese vysoko nad hlavou kříž. A mimochodem, ten kříž je těžký až 18 kg!. Celou cestu projde jen v bílých vlněných punčochách, bez jakékoli obuvi. Být nosičem kříže je obrovská pocta, o niž zdejší muži a chlapci usilují často po desítky let. Někteří uzavřeli již v mládí slib, že ponesou jednou kříž, případně za chlapce dali tento slib rodiče.

Slavnosti začínají ve všech šesti vesnicích, které se průvodu zúčastňují, mší svatou v kostele. Na oltáři je připraven kříž zahalený černou rouškou. Kněz jej předá nosiči kříže a žehná mu na dobu, kdy bude plnit svou službu i na celý život. Procesí se vydá na cestu ve 22 hodin. Vpředu průvodu pak jdou dva muži, nesoucí těžké svícny, za nimi nesou další muži a chlapci na 30 až 40 luceren na dlouhých tyčích. Ve vlastním průvodu jsou v čele pomocníci a příbuzní nosiče kříže, včetně jeho rodičů. Dále jdou členové historických náboženských bratrstev a další muži. Následují další svíce a teprve za nimi, z křížem vysoko nad hlavou nosič kříže. Za ním následují další část průvodu - ostatní věřící a poutníci.

Každý kajícnický průvod putuje přesně podle stanovené trasy ve směru hodinových ručiček. Poutníci zpívají především tradiční chorál Pláč Matky Boží ( Gospin plač), tedy zpěv o Ježíšově utrpení a žalu Panny Marie, který je zpívaný již po staletí, ale i další pašijové zpěvy, modlí se různé modlitby včetně růžence.

V kostele v každé ze šesti vesnic, kterými všechny průvody postupně procházejí, ale nesetkají se, vykoná každý průvod pobožnost u ozdobného Božího hrobu. Je zajímavé, že průvod věřících jde bez kněze. Jeho ústřední postavou je nosič kříže.

Všechny kostely a vesnice jsou slavnostně vyzdobeny, ale nejkrásnější výzdobu v každé vesnici má dům nosiče kříže.

Stejně slavnostní jako byl odchod procesí je i jeho přivítání. Kolem sedmé hodiny ranní každé procesí dorazí ke kostelu, odkud vyšlo. Ve dveřích kostela je očekává kněz, s nosičem kříže oba pokleknou a obejmou se. Čekají tu ti, kteří se vůbec putování nezúčastnili, staří, nemocní, ale i ti, kdo absolvovali jen některou etapu. Je totiž dost těch, kdo nemají dost sil projít celou trasu a tak projdou jen tu část, na kterou stačí, a v kterémkoli kostele ze šesti vesnic pak sledují příchod jednotlivých kajícnických procesí a vítání křížů. Atmosféra ve všech svatyních nebo i na trase průvodů je i pro nevěřícího mimořádně působivá.

O tom, za jakou čest považují zdejší muži nést kříž, svědčí případy, kdy muži, kteří před mnoha léty složili slib nést kříž o kajícnickém procesí a nyní žijí léta jako vystěhovalci po celém světe, přijíždějí spolu s celou rozvětvenou rodinou na Hvar, aby svůj slib splnili.

Procesí "Za křížem" se konají již po staletí bez přerušení, byť i někdy v rozsahu omezeném a skromném. V roce 2009 bylo zapsáno na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví organizace UNESCO.