www.ihvar.cz, 4 kB Ostrov Hvar
Hlavní stránka « historie
nothing.gif, 0 kB
Historie ostrova

O prehistorii ostrova a jeho obyvatelích není známo mnoho. Zprávy o nich přinášejí archeologické nálezy v několika jeskyních, např. v jeskyních Grapčeva spilja (viz článek Návštěva osady Humac a jeskyně Grapčeva špilja) a Markova spilja, z několika tumulů a dalších míst.

Víc je známo o osídlení ostrova Ilyry, kteří zde žili přibližně v prvním tisíciletí př. n. l. Za Ilyrů došlo v letech 385 - 384 k významné události: na místě dnešního letoviska, městečka Stari Grad, se usadila skupina řeckých přistěhovalců a založila tam osadu Pharos. Právě z tohoto řeckého názvu osady bylo odvozeno i pozdější jméno ostrova - Hvar. Byla to druhá řecká osada ve východním přímoří Jadranu - první byla Issa na dnešním ostrově Vis.

Řečtí osadníci to zprvu neměli lehké, nebyli ilyrskými usedlíky přijati přátelsky, ale naopak se musili bránit útokům nepřátelských Ilyrů. Jejich obrana byla úspěšná zejména díky pomoci Řeků z Issy a ze Syrakus.

Ale to se na Jadranu již začal prosazovat nový nebezpečný soupeř, který usiloval o ovládnutí celého jadranského pobřeží a ostrovů - Římská říše.

 

Ilyr Demetrius z Hvaru (Chorvaté mu říkají Demetrije Hvaranin nebo též Demetrije Farski) byl sice římský vazal, ale též spolehlivý spojenec odbojné nepřítelkyně Říma - proslulé ilyrské královny Teuty, především však usiloval o samovládu a o vypuzení Římanů z Jadranu. Ve třetí třetině třetího století př. n. l. se mu podařilo ovládnout přímoří od řeky Krky v dnešní severní Dalmácii po dnešní Durres v Albánii.

Římané však nakonec Demetrie porazili, stejně jako předtím královnu Teutu. Demetrius si zachránil život jen útěkem k makedonskému králi Filipovi. A tak se téměř celé území ovládané Demetriem dostalo do římských rukou. V polovině 1. stol. př. n. l. byli již Římané pány celého Jadranu.

 

Za Římanů, kteří původní ilyrské obyvatelstvo většinou vytlačili do východní, nehostinné části ostrova, se Hvaru zvlášť nedařilo. Většími sídly zůstával dnešní Stari Grad - Pharos, Hvar a Jelsa, vesměs jako střediska zdejšího zemědělství, včetně pěstování vinné révy, která se tu za nich velmi rozšířila. Značný význam měly i zdejší, dnes již neexistující kamenolomy.

Na přelomu 5. a 6. stol. neunikl Hvar, stejně jako většina východního přímoří Jadranu, řádění ostrogótských hord.

Slované přišli na Hvar v 7. stol. a nejprve byli začleněni do neretvanského knížectví na pevnině. Později tu uplatňovala svou svrchovanost byzantská říše. V 11. stol. se stal součástí chorvatského království.

 

Od 11. do 19. stol. se ostrov nazývá Lesna či Lisna, italsky Lessna. Podle jedné teorie je název odvozen od starého slovanského základu les ( kvůli zdejšímu lesům, tedy lesnatý ostrov), podle jiné, novější od chorvatského slovesa lijezati, tj. vjíždět do přístavu.

V r. 1278 se Hvar spolu s ostrovy Vis a Brač rozhodl pro spojenectví s Benátskou republikou. Nebylo to však zatím natrvalo, do začátku 15. stol. se tu vládcové střídali. Od r. 1420 však byl Hvar spolu s většinou jadranského přímoří opět benátský, a to až do zániku Benátské republiky koncem 18. stol.

 

Za benátského panství výrazně vzrostl ekonomický a strategický význam ostrova - ostrov Hvar se stal hlavní benátskou námořní základnou v této části východního Jadranu a město Hvar jejím hlavním přístavem; značný zisk přinášel zdejší vývoz ryb (nasolených sardelí a sardinek) a vína.

Po pádu Benátek za napoleonských válek přecházel ostrov z jedněch cizích rukou do druhých (byl mimo jiné obsazen i Francouzi), ale od r. 1813 byl na více než 100 let přičleněn až do roku 1918 k rakouské říši.

 

V 19. stol., hlavně v jeho druhé polovině, pokračoval intenzivní rozvoj hvarského obchodu, vzrůstal vývoz vína. Modernizoval se rybolov, rozmach zažila mořeplavba a stavba lodí, budovaly se nové přístavy, stavěly se majáky a komunikace.

V r. 1918 jej na tři roky okupovala Itálie, která se pokládala za dědičku zaniklé Benátské republiky. Podle Rapallské slouvy se však musila stáhnout a od r. 1921 se ostrov Hvar spolu s většinou jižní části východního Jadranu stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdějšího království Jugoslávie.

Za druhé světové války jej opět obsadila Itálie. Po této válce patřil ostrov socialistické Jugoslávii a od r. 1992 je součástí samostatné Chorvatské republiky.

 

nothing.gif, 0 kB
© 2005 - 2015 ihvar.cz,